Příběh
Představte si kbelík s 18 kg písku. Denně ho spotřebuje každý z nás. I vy. A když se to sečte dohromady, vychází to na 50 miliard tun za rok. Za posledních 20 let vzrostla naše spotřeba čtyřnásobně!
celý příběhPředstavte si kbelík s 18 kg písku. Denně ho spotřebuje každý z nás. I vy. A když se to sečte dohromady, vychází to na 50 miliard tun za rok. Za posledních 20 let vzrostla naše spotřeba čtyřnásobně!
celý příběhPískovny ohrožují zdroje pitné vody.
Pískovny vodárenskému využití naopak prospívají – vodním zdrojům zvyšují vydatnost, stabilitu a odolnost vůči suchu. Vodárenské soustavy se proto často záměrně budují v blízkosti těžebních jezer, která napomáhají i kvalitě vody, snižují povodňová rizika a vytvářejí cenné ekosystémy.
Těžba štěrkopísku má drastické dopady na životní prostředí.
Dobývání nerostných surovin představuje vždy zásah do krajiny. Těžba štěrkopísků však patří mezi ty nejšetrnější - běžně zahrnuje pouze sejmutí skrývky a nabírání materiálu pomocí korečkového vodního bagru. Nejšpinavější součástí procesu je tak nákladní doprava. Zkušenosti ukazují, že v dlouhodobém horizontu pískovny přírodě naopak prospívají, protože vytvářejí vzácné biotopy a zvyšují biodiverzitu.
Nová ložiska není třeba otevírat, protože písku máme dost.
Většina krajů trpí již dnes nedostatkem hrubé frakce těženého kameniva od 4 do 32 mm a do 10 let skončí 60 % ze 149 aktivních pískoven. Abychom předešli rozsáhlé stavební surovinové krizi, musíme otevírat nová ložiska.
Štěrkovny obtěžují okolní obce dunivými odstřely.
Těžba štěrkopísků se obejde zcela bez odstřelů. Na rozdíl od drceného kameniva, které se dobývá v kamenolomech, těží se přírodní kamenivo společně s pískem přímo z těžebních jezer.
Písek lze těžit i zcela mimo oblasti se zdroji pitné vody.
Štěrkopísky vznikly v nivách řek v dobách meziledových, proto je dnes možné je těžit takřka výhradně v oblastech, kde se vyskytuje i nějaký rezervní či aktivní zdroj pitné vody.